| Mistři F1 | Sezóna 2005 | S2006 | S2007 | S2008 | Okruhy | Pravidla | Kalendář | Hlavní stránka |

Něco málo z historie:

Tým založil v roce 1963 Bruce McLaren. Odešel od Cooperu, protože chtěl jako Jack Brabham založit svůj tým a vítězit ve svých vozech. Vítězství se dočkal, ale roku 1970 zemřel při testování vozu CanAm. McLaren vstoupil do F1 v roce 1966 s vozem M2B a s motorem Serenissima a druhý vůz měl motor Ford. Do kokpitu usedl majitel Bruce. S prvním vozem získal 1 bod a 10. místo v poháru konstruktérů a s druhým vozem 2 body a 9. místo. V další sezóně usedl za volant vozu M4A a později vozu M5A s motorem BRMB.Mclaren. Dosáhl 3 bodů a 10. místa. V roce 1968 se vystřídalo hodně jezdců. Jelo se s vozy M5A a později s M7A s motorem Ford. Volant tehdy uchopili Mclaren, Denny Hulme, Jo Bonnier, Dan Gurney. Bruce získal 1. vítězství v Belgii. S prvním vozem získal 3 body a 10. místo v poháru konstruktérů. S druhým 49 bodů, 3 vítězství a 2. místo v poháru. V roce 1969 použil 3 vozy, M7A, M7B a M7C s motorem Ford. Vystřídali se v kokpitu kromě Mclarenu také Denny Hulme, Vil Elford, Derek Bell a Basil van Royaen. Vozy dosáhli 38 bodů a 1x zvítězili. Znamenalo to 4. místo v poháru konstruktérů. Rok 1970 přinesl tragický konec Bruce McLarena. Tým před krachem zachránila jeho vdova Patricie. Tento rok se vystřídalo mnoho pilotů a vozů. Nejdříve vozy s motorem Ford - M14A, M14D, M7C, které získali 35 bodů a 5. místo. Pak vozy s motorem Alfa Romeo - M7D a M14D, které nezískaly žádný bod. V kokpitu se prostřídali kromě zesnulého Bruce také Denny Hulme, John Surtees, Jo Bonnier, Dan Gurney, Peter Gethin, Andrea de Adamich, Giovanni Galli. Sezónu 1971 absolvovali u McLarenu Hulme, Gethin, Mark Donohue, Bonnier, Jackie Oliver, Helmut Marko a David Hobbs s vozy M7C, M14A, M19A. Získali 10 bodů a 6. místo v poháru konstruktérů. Rok 1972 znamenal 47 bodů a jedno vybojované vítězství. Za volant usedli Hulme, Revson, Jody Scheckter a Brian Redman. Tým se umístil na 3. místě v poháru. V sezóně 1973 zůstali stejní piloti, akorát Redmana vystřídal Jacky Ickx. Po voze M19C se objevil na trati M23C stále s motorem Ford. Tým získal 58 bodů, 3 krát zvítězil a 3. místo v poháru konstruktérů. V dalším roce s vozem M23 a motorem Ford získal Emerson Fittipaldi titul mistra světa. Tým také získal poprvé pohár konstruktérů za 4 vítězství a 73 bodů. S Fittipaldim usedli do kokpitu také Hulme, Mike Hailwood, Dave Charlton, Jochen Mass a David Hobbs. Tento rok přišel do Mclarenu také jako hlavní sponzor Philip Morris se značkou Malboro. Vůz se tedy oblékl do červenobílé barvy. Morris sponzoroval McLaren celých 22 let. Později byla barva změněna na tříbrnou díky cigaretám West. V další sezóně pilotovali vůz M23 Fittipaldi, Jochen Mass Dave Charlton. Získali 3 vítězství a 53 bodů. Tým obsadil 3. příčku v poháru k. V dalším roce 1976 s vozem M23 a později byl nasazen vůz M26 s motorem Ford získal James Hunt titul mistra světa. Druhý pilot byl Jochen Mass. Tým měl na celkovém kontě 74 bodů, 6 vítězství a 2. místo v poháru. V sezónách 77-80 se vystřídalo v týmu mnoho jezdců a kromě 3. místa v poháru k. v roce 1977 se McLaren umístil až na 8., 7., a 9. místě. V roce 1981 se tým spojil s firmou Project Four Rona Dennise, proto označení vozů MP4/... Piloti John Watson a Andrea de Cesaris řídili vůz M19F a poté Mp4/1 stále s motory Ford. Získali 28 bodů, 1 vítězství a obsadili 6. místo v poháru k. Rok 1982 přinesl na trať vůz MP4/1B a piloty Johna Watsona a Nikiho Laudu. Dokázali 4 krát zvítězit a získat pro tým 2. místo v poháru konstruktérů. V další sezóně vůz MP4/1C měl ještě motor Ford, ale MP4/1E již TAG-Porsche. Jezdci Niki Lauda a John Watson získali 34 bodů, jednu vyhranou GP a 5. místo v poháru k. Svůj podíl v týmu prodal šéf McLarenu Teddy Mayer. Majoritní podíl získal ománský princ Mansour Ojjeh a vedení ovládnul Ron Dennis. V roce 1984 získal s vozem MP4/2 a motorem TAG-Porsche Niki Lauda mistrovský titul. Jeho spolujezdec byl Alain Prost. Ten získal jen o půl bodu méně než Lauda. Tým si tedy připsal na konto 143,5 bodu, 12 vyhraných GP a zisk poháru konstruktérů. Další rok se stal s vozem MP4/2B mistrem světa Alain Prost. McLaren opět kraloval s 90 body a 6 vítězstvími v poháru konstruktérů. Pro rok 1986 se stal Prostovi společníkem Keke Roberg. Prost obhájil titul mistra světa. McLaren získal 2. místo v poháru. V roce 1987 se proháněl po tratích vůz MP4/3 s pohonou jednotkou TAG-Porsche. Do kokpitu usedl Prost a Stefan Johansson. Jezdci získali 76 bodů a 3 vítězství. Tým se umístil na 2. místě v poháru. Na další sezónu byl najmut skvělý Ayrton Senna. V druhém voze zůstal Prost. Auto neslo označení MP4/4 a mělo motor Honda. Senna s ním získal titul mistra světa a tým 1. místo v poháru k. Celkem 199 bodů a 15 vyhraných GP z 16. V roce 1989 vzal Sennovi titul Prost. Ten si vedl velice dobře a obhájil ho z minulých let. Tým získal pohár k. se 141 body a 10 výhrami. V letech 1990 a 91 získal Senna další mistrovské tituly a McLaren poháry k. Prosta nahradil v roce 1991 Gerhard Berger. Sezóna čítala celkem 121 bodů (6 vítězství) a v dalším roce 130 bodů (8 vítězství). V roce 1992 jezdili spolu u Mclarenu Senna a Berger. Vozy nesly označení MP4/6B, MP4/7 a MP4/7A. Tým získal celkem 99 bodů, 5 vyhraných GP a to zajistilo 2. místo v poháru konstruktérů. Další 2 roky vystřídal McLaren motor Ford a Peugeot. Se Sennou pilotoval vůz nejdříve Andretti, který byl nahrazen Mikou Häkkinenem. Angažován byl poté Häkkinen a Martin Brundle. Na rok 1995 podepsal smlouvu s McLarenem Mercedes. V kokpitu seděli Häkkinen a Mark Blundell. Tým nezískal nějaké velké umístění po těchto 3 let. V poháru konstruktérů se pohyboval kolem 2. a 4. místa. Od roku 1996 usedli do kokpitu za McLaren Häkkinen a David Coulthard. Vůz byl označen MP4/11 a získal 4. místo v poháru. V dalším roce následoval vůz MP4/12, který vybojoval 3. místo v poháru k. V roce 1998 vůz MP4/13 a Mika Häkkinen se stal mistrem světa. McLaren získal pohár konstruktérů. Další rok svůj titul obhájil, pomohlo mu k tomu zranění Michaela Schumachera. Tým se umístil na 2. příčce poháru konstruktérů. V dalších letech již kralovalo šampionátu Ferrari. McLaren se umísťoval na 2. a 3. místě v poháru k. Pro rok 2004 vystřídal odcházejícího Häkkinena z F1 Kimi Räikkönen. McLaren se umístil v poháru až na 5. místě. V roce 2005 usedli za volant Räikkönen a Montoya. Kimi bojoval o titul mistra světa, nakonec skončil na 2. místě v šampionátu se 112 body. Montoya získal 60 bodů. Tým 2. místo v poháru konstruktérů. V roce 2006 ukončil svoji kariéru po 10 závodech Juan Pablo Montoya. Získal 26 bodů pro stáj. Místo něj usedl do kokpitu testovací jezdec Pedro de la Rosa, který získal 19 bodů. Druhý jezdec byl Kimi Räikkönen, který se umístil na 5. místě s 65 body. Pro příští rok přesedlá do Ferrari. V roce 2007 zasáhla McLaren špionážní aféra a týmu byly sebrány všechny body. Jezdecké složení Fernando Alonso a nováček Lewis Hamilton. Alonso se nepohodl se šéfem týmu Dennisem a vrací se do Renaultu. Hamilton byl na špičce a v roce 2008 v těsném souboji s Massou z Ferrari v posledním závodě získal potřebný počet bodů a stal se Mistrem světa. Druhý jezdec byl Heikki Kovalainen, který přestoupil do McLarenu z Renaultu. Umístil se na 7. místě s 53 body.

Lucie Steinocherová (c) 2005-08 | Kethy@seznam.cz